Anna Honzáková si splnila svůj sen

Večer 16. listopadu 1935 bylo v Ženském klubu českém Ve Smečkách 26 nebývale rušno. Do vestibulu mířily houfy žen. Trousily se do malého sálu v prvním patře a zaujaly místa u stolů natěsnaných do tvaru písmene E. Do čela usedla MUDr. Anna Honzáková. Sál ztichl a její přítelkyně Františka Plamínková se na uvítání rozhovořila o holčičce, která šla za svým snem. 

Od jejího odvážného kroku, kdy vstoupila do dívčího gymnázia Minerva, uběhlo v tom roce celých čtyřicet pět let. Od ponižujících chvil, kdy poprvé u českých univerzitních profesorů žebronila o přijetí na lékařskou fakultu, minulo čtyřicet let. A jak je to dlouho, co se u dveří Na Morání 7 objevila cedulka s nápisem, že v domě ordinuje žena? Neuvěřitelných třicet let! Bez skvělé Anny Honzákové by v republice už kolem patnácti set žen nenosilo na krku stetoskop. Při zápisu do Minervy se chodilo v sukních až na zem a v kotníčkových botách, na oslavu v roce 1935 přišly dámy ve splývavých jednoduchých šatech ke kolenům a v lodičkách.