Františka Zeminová a obchodní škola

Františku Zeminovou (1882-1962) známe jako nejdéle sloužící poslankyni národního shromáždění v letech 1918-1939 a 1945-1948 a jako politickou vězeňkyni v letech 1949-1960, odsouzenou ve vykonstruovaném procesu Milada Horáková a spol. 

Proslula svou výřečností a bonmoty, ale i skromností. Stoupenkyně národně sociální a později národně socialistické strany ji obdivovaly a milovaly.

V jejím životopisu se nezapomíná na školu, kterou po měšťance absolvovala. Říká se, že ďábel se skrývá v detailu.To platí i zde. Obchodní školu totiž dnes nesprávně zaměňujeme za obchodní akademii, ačkoliv šlo o dvě rozdílné instituce. Tím u Fráni Zeminové zkreslujeme její vzdělání, jaksi je nadlepšujeme, ačkoliv osobnost jejího formátu to nepotřebuje. 

Z knihy z roku 1932, vydané k 50. výročí narození, vyplývá, že od roku 1897 žila ve víru politického dění. „V té době vycházely první absolventky obchodních škol, tehdy ještě soukromých, a vítězně razily si cestu do kancelářské praxe. Fráňa vstoupila do obchodní školy Eckertovy, jsouc si vědoma, že pouze vzděláním může dosáhnouti nezávislosti, potřebné k veřejné práci.“ Jestli si už jako copatá teenegerka plánovala samostatnost a nezávislost, dnes těžko posoudíme, ale fakta mluví o tom, že po měšťance hned do obchodní školy, tím méně do akademie, nenastoupila.

Eckertova obchodní škola v Praze 2, Štěpánská 29, existovala v letech 1893-1948. Její majitel, ředitel a učitel němčiny Adolf Eckert vedl chlapecké a dívčí třídy s jednoletým studiem. Teprve ve školním roce 1906/1907 otevřel dvouletý běh. Obchodní školu – dvou a tříletou – vydržoval též Ženský výrobní spolek český. Podobně si vedli i jiné spolky či soukromníci v jiných městech.

Proti tomu obchodní akademie, rovněž soukromé, na přelomu století existovaly pouze v  Brně, Hradci Králové, Chrudimi, Plzni, Praze a Prostějově. Od obchodních škol se lišily vyšším školným, sociálním původem studentů, počtem vyučovacích předmětů a kvalifikací učitelského sboru, což se odrazilo také v jejich prestiži. V Praze, na Českoslovanské akademii obchodní (ČAO), Resslova 8, patřili profesoři k významným osobnostem společenského života, politiky, vědy a kultury, kteří  v přítomnosti nebo v budoucnosti dosáhli vysokého postavení (Edvard Beneš, Antonín Bernášek, Albín Bráf, Jaroslav Goll, František Hampl, Josef Hanuš, Hanuš Jelínek, Kamil Henner, Josef Macek, Otakar Ostrčil, Josef Václav Sládek, Josef Šusta, Emil Votoček, Josef Wenzig, Petr Zenkl aj.) Studium zprvu trvalo dvě, pak tři léta, od školního roku 1903/1904 bylo čtyřleté s tím, že žáci z měšťanky museli projít všemi ročníky, zatímco žáci ze středních škol mohli nastoupit rovnou do druhého ročníku. Od roku 1920 skládali maturitu.

Když mi neznámá studentka historie poslala e-mailem koncept své seminární práce k posouzení, překvapilo mne tvrzení, že Fráňa Zeminová prošla obchodní akademií. Namítla jsem, že nutno dodržovat dobové reálie (nesprávností tohoto typu se dopustila i v jiných případech), že nešlo o obchodní akademii. Odvolala se na doporučenou literaturu. Prošla jsem ji a k svému překvapení černé na bílém zjistila, že tato mylná informace  se v nejnovějších historických dílech skutečně vyskytuje.

V jisté magisterské práci, zveřejněné na internetu, jsem poté dokonce našla uznalé řádky o tom, že Fráňa sice pocházela z chudých poměrů, ale rodina jí přesto dopřála studium na obchodní akademii, kterou ukončila v roce 1902. Z jiné diplomky jsem se dozvěděla, opět s odvoláním na důvěryhodný pramen, že studovala Eckhartovu (?!) obchodní školu v letech 1902-1908 (?!). Tato práce byla vedena a oponována uznávanými současnými historičkami. Zároveň tu popravdě stojí, že mladičká Fráňa se od patnácti let zajímala o politiku, aktivně bojovala za volební právo, řečnila, organizovala a soustřeďovala kolem sebe stoupenkyně národních dělníků. Máme snad věřit, že v prosinci 1905 na manifestační schůzi za volební právo žen v Národním domě na Vinohradech vystupovala jako žákyně šestileté obchodní školy? Jistěže ne.

Ve stejné práci dosavadní bakalářka cituje Františka Klátila, významného novináře a politika, člena ČSNS, který o Zeminové napsal: „Je jedna z dvanácti dětí, a když dospívá, několik let pracuje v Kobrově nakladatelství v Praze, snad jako dělnice, nebo písařka. A potom hned strana – po celý dlouhý její bouřlivý život jen strana a zhola nic jiného.“ Když jí skládal poklonu, jistě by dal k dobru obchodní akademii a nikoliv dělnici. Vždyť absolventi prestižní akademie nastupovali rovnou na úřednická místa, a to nejméně za dvojnásobný plat než absolventi a absolventky obchodních škol.

Fráňa Zeminová, jak o tom svědčí Seznam posluchačů od založení až po školní rok 1907/1908, navštěvovala jednoletou obchodní školu, a to ve školním roce 1901/1902, s číslem indexu 1375.

Co z tohoto poznání vyplývá? Že po třetí měšťance se Fráňa buď zdržovala doma a pomáhala ovdovělé matce, neboť starší sourozenci se ještě učili řemeslu, anebo do domácnosti příležitostně přispívala výdělkem, třeba jako prodavačka či pomocná dělnice.Teprve v devatenácti letech jí rodinné poměry, nebo vlastní našetřené peníze umožnily, aby absolvovala Jednoroční obchodní školu pro dámy ředitele A. Eckerta v Praze, koncesiovanou c. k. místodržitelstvím. S vysvědčením v kapse nastoupila do nakladatelství a knihkupectví I.  L.  Kober ve Vodičkově ulici, kde zůstala celých šestnáct let, zprvu jako obchodní příručí, pak jako účetní.

Podle vysvědčení neznámé absolventky z 6. července 1907 se žákyně na Eckertově obchodní škole ve školním roce 1906/1907 učily: český jazyk, německý jazyk, počty, korespondence česká, korespondence německá,  účetnictví  jednoduché, účetnictví podvojné, účetnictví americké, nauka obchodní a směnkařská, obchodní zeměpis, těsnopis český, psaní na stroji. Lze s jistotou tvrdit, že těmito předměty prošla i nadaná, leč po finanční stránce nevalně zabezpečená žákyně Františka Zeminová.

Na ČAO Praha 2, Resslova 8 (dnes ČAO dr. Edvarda Beneše), se v té době navíc povinně vyučovaly předměty: angličtina, francouzština, ruština, algebra, dějepis, zeměpis, chemie, fyzika, statistika, obchodní právo, těsnopis aj., nepovinně psaní na strojí, těsnopis německý aj. Eckertova škola byla zaměřena víc prakticky, akademie spíš teoreticky.

Zaměstnání, kde z každého regálu číhala moudra, využila Fráňa k soustavnému sebevzdělávání. Při své vrozené inteligenci a bystrosti shromažďované vědomosti uplatňovala nejen za pultem knihkupectví, ale i za řečnickým pultem tehdejší Zemské jednoty pracujících žen a dívek, v Ženském klubu českém a ve Výboru pro volební právo žen. Málokdy zůstala zcela klidná. Zvěst, která se o jejich ohnivých projevech šířila, přiměla několik dívek, aby ji při návštěvě Prahy v obchodě vyhledaly a nenápadně si ji prohlédly. „Ujednaly jsme se asi tři, že si tam půjdeme něco koupit, jen abychom sestru Zeminovou viděly a poznaly. Šly jsme tedy a patrně jsme se víc dívaly na Zeminovou nežli na to, co bychom koupily, protože jsme za chvíli poznaly, že s. Zeminová asi zpozorovala, že jsme ji přišly okukovat a proto jsme se co nejrychleji poroučely, ničeho nekoupivše,“  vzpomínala jedna z obdivovatelek.

O rozdílu mezi školou a akademií svědčí rovněž zpráva ze Ženského světa z března 1904. Spolek absolventů ČAO uspořádal protestní schůzi proti tomu, aby při akademii byly zřízeny dívčí třídy. Báli se konkurence.  Obchodní školy, jakožto ústavy nižší úrovně, spolku nevadily. Ženské listy psaly, že v delegaci Ženského klubu českého se na schůzi dostavila také Fráňa Zeminová, která nesouhlasila s chválou přítomných mužů na obchodní školu Ženského výrobního spolku. V duchu svého protikatolického smýšlení Fráňa kritizovala Elišku Krásnohorskou. Prý dopustí, aby se dívky v hodinách místo učení modlily růženec. Básnířka to ve svém listě okamžitě vyvrátila. Zároveň uznávala, že akademie patří k vyššímu typu školy, kam budou chodit jen zámožnější dívky, takže nepropadá panice. Její obchodní škole žákyně neubudou, pokrok v protější budově nijak neohrozí bilanci Ženského výrobního spolku.

Ženský klub, teprve nedávno usazený v Jungmannově 7,  jako odezvu na usnesení absolventů ČAO svolal na neděli odpoledne 14. února 1904 vlastní schůzi, aby obhájil požadavek na zřízení dívčí obchodní akademie. „Velmi četně shromážděným posluchačkám, zvláště z kruhů obchodních pomocnic, dostalo se tu zajisté širokého a spolu hlubokého rozhledu po věcech, za něž naše ženské hnutí bojuje,“ referoval Ženský svět. K věci promluvila Fráňa Zeminová vedle Karly Máchové, Terézy Novákové a mnoha jiných. Nepřátelské stanovisko mužského opozičního tábora, který se rovněž dostal ke slovu, ke konci tří a půlhodinové schůze zmírnilo sdělení, že valná hromada Sboru pro zřízení ČAO právě to odpoledne rozhodla, že v nejbližší době otevře dívčí třídu. Svůj slib splnil. Akademie dívky poprvé přijala v září 1906. Pro zajímavost – od školního roku 1900/1901 na ni Anna Honzáková přednášela zdravovědu, tedy dřív, než byla v roce 1902 promována doktorkou všeobecného lékařství.

Fráňa Zeminová jako vždy, i v případě ČAO, Praha 2, Resslova 8, hájila stanovisko rovnoprávnosti, třebaže na tuto akademii aspirovaly jednak dívky mladší než byla sama a jednak dívky z takzvaných lepších rodin, jak se tehdy říkávalo. Tuhle dosud málo známou aktivitu přidejme také k jejím dobrým skutkům, ale ve vědeckých pracích obchodní školu rozlišujme od obchodní akademie, prosím.

Eva Uhrová

Zdroje:  Padesát let života a třicet pět let práce Fráni Zeminové, Praha 1932; Padesát let Českoslovanské akademie obchodní, Praha 1922; Archiv hl. m. Prahy, fond Eckertova obchodní škola, neuspořádaný; Ženské listy 1904; Ženský svět 1904